Řešení otázky odpovědnosti rozhodců se pohybuje mezi kolidujícími prioritami smluvní odpovědnosti a soudcovské imunity. Rozhodci mají dvojí úlohu – jednak jako poskytovatelé služeb najatí a placení stranami sporu, jednak jako orgán vykonávající spravedlnost. Někteří proto argumentují ve prospěch imunity rozhodců ve smyslu zbavení odpovědnosti, a to z důvodu „postavení“ rozhodce jako „kvazi-soudního“ orgánu; jiní takovou imunitu odmítají s odvoláním na koncept smluvní odpovědnosti. Článek nejprve nabízí nástin současného pojetí odpovědnosti rozhodce dle pravidel různých rozhodčích institucí a dle právních předpisů řady zemí patřících buď do oblasti common law, nebo naopak do sféry kontinentálního práva (civil law).
Příspěvek následně rozvíjí vlastní stanovisko autorů ohledně odpovědnosti rozhodců, které přihlíží jak ke smluvní teorii, tak k teorii, která vychází ze „soudcovské funkce“ rozhodců. Dle názoru autorů je potřeba vyloučit odpovědnost rozhodců za běžnou nedbalost při vydávání rozhodnutí, a to z důvodu nutnosti ochrany rozhodcovské nezávislosti. Nicméně nad rámec procesu rozhodování jako takového (a v případech úmyslného zavinění) platí, že povaha práce rozhodce, tedy poskytování služby, zásadně vyžaduje neomezenou odpovědnost na straně rozhodce za jakékoli zaviněné jednání.