Článek pojednává o používání vizuálních prostředků, tzv. „demonstrative exhibits“, v mezinárodním rozhodčím řízení. Jedná se přitom o grafické znázornění a jiné názorné pomůcky, s jejichž pomocí mohou zástupci stran zprostředkovat rozhodcům vlastní důkazní materiál jednodušeji. Autor odkazuje na původy takových komunikačních prostředků v americkém trestním a občanskoprávním řízení, v němž jde v prvé řadě o to, přesvědčit porotu. Prohlašuje, že přesvědčovací mechanismy praktikované v amerických soudních síních by před rozhodčími soudy neměly být používány bez úpravy, protože rozhodci pocházejí z jiného prostředí (mají jiné předpoklady) než členové poroty. Autor pojednává o tom, do jaké míry má používání „demonstrative exhibits“ v rámci mezinárodního rozhodčího řízení smysl nebo je dokonce žádoucí, zejména u technicky komplexních případů. Zdůrazňuje, že je přitom vždy důležité mít na zřeteli původ a právní kulturu rozhodců, a končí svůj příspěvek řadou praktických úvah pro zástupce stran a rozhodce.